Evoluční koncept – potřeby dnešních koní s ohledem na jejich evoluční vývoj

Během více než 50 milionů let se moderní kůň, tak jak ho známe dnes, změnil z obyvatele lesa na obyvatele stepi, aby se z něj stal během pouhých několika století obyvatel „jeskyně“! Zásadní problém je, že moderní způsob chovu koní je v naprostém protikladu s prostředím, jemuž se koně v rámci evolučního vývoje přizpůsobili. Evoluce z našich dnešních koní vytvořila téměř optimální živočichy. Existuje jen málo živočichů, kteří jsou tak přizpůsobiví a výkonní. Koně dokážou přežít téměř ve všech klimatických oblastech. Jsou to opravdoví odborníci na termoregulaci. Koně patří k nejrychlejším suchozemským tvorům, jsou to specialisté na dlouhé tratě a dokážou udržet relativně vysokou rychlost po delší dobu. Jejich krevní oběhový systém se dá srovnat s motorem Formule 1.

I když jsou toto pouze dva příklady, je nutné si položit otázku, proč naši dnešní koně trpí tolika nemocemi? Odkud pocházejí všechny případy kulhání? Kdo sám někdy pozoroval volně žijící koně ve stepi, musí pochopit, kolik námahy vydrží koňské nohy. Odkud se berou všechny koliky? Na univerzitách se učí, že koňské střevo je zkrátka příliš dlouhé a komplikované. Je těžké si představit, že by střevní systém, který se vyvíjel přes 50 milionů let, byl chybný! Co teď? Udělala evoluce chybu, nebo je náš dnešní kůň jednou z neúspěšných bočních linií nebo dokonce slepou uličkou, která kvůli své zdravotní náchylnosti v průběhu času zmizí z povrchu zemského?  

To se zdá trochu nepravděpodobné. Mnohem pravděpodobnější je, že možná příčina, proč jsou dnešní koně tak náchylní, je naše nedostatečné pochopení jejich evolučně daných potřeb! Tady přichází do hry sportovní medicína a prevence. Nejlepší a nejjednodušší prevence, kterou můžeme našim koním dopřát, je odpovídající poznání jejich potřeb.

Camargský kůň věnuje 60 % svého denního času příjmu potravy. To odpovídá přibližně 14 hodinám, zatímco kůň v boxu se zabývá příjmem potravy pouze 16 % času (cca 4 hod). Ještě nápadnější je tento rozdíl v oblasti „non activity“, což znamená stání / odpočinek / ležení. Kůň v boxu tráví touto činností 84 % dne, zatímco camargský kůň pouze 30 % času. Kůň v boxu stojí na místě, tedy bez pohybu o 54 % déle! Jakmile si uvědomíme pouze jeden z těchto bodů, ušetříme si otázku, proč mají naši koně tolik zdravotních problémů! Evoluce neplánovala vyvinout zvíře zavřené v boxu, které tráví 84 % dne odpočinkem. Evoluce vyvinula zvířata adaptovaná na život ve stepi, která mají být 70 % dne v pohybu! Mnohé z těchto „civilizačních chorob“ mají příčinu v tom, že se mezi evolučními potřebami a skutečnými podmínkami otevírá obrovská propast!

Tvorba slin hraje důležitou roli při neutralizaci žaludečních kyselin. Proto se nikdo nemůže divit tak častému výskytu žaludečních problémů u našich sportovních koní. K tomu všemu FEI uvedla přípravky jako Cimetidin nebo Omeprazol (přípravky určené k léčbě žaludečních vředů) na seznam povolených látek. V tomto seznamu se např. nacházejí také odčervovací přípravky a očkování. Z toho je nejen jasné jak velký je to problém pro sportovní koně, ale také, že to bez těchto léků evidentně dál nejde.

Jedna ze standardních odpovědí veterinářů na klinikách ošetřujících koliku na otázku zákazníka: proč kůň tuto koliku měl, zní: „…to je způsobeno dlouhým střevem, které je prostě příliš komplikované…“. Opět se nabízí otázka, jestli evoluce někde neudělala chybu. Ale opět je to spíše tak, že u koně ustájeného v boxu nejsou splněny vývojové předpoklady. Trávicí trakt koně je vyvinut tak, aby byla v trávicím systému potrava k dispozici neustále 24 hodin, a ne každých 6 hodin pouze malá porce krmení. Ovšem není to jen trávicí soustava, která je nastavena na stálý přísun krmiva. Také hormonální systém je tomu přizpůsoben. Tělo má velmi chytře vymyšlený způsob, jímž řídí vnitřní pochody. Dalo by se to srovnat s policií řídící silniční provoz, s železničním úředníkem, který organizuje vlakový provoz a podle toho otevírá a zavírá výhybky, nebo s letovým dispečerem odpovídajícím za koordinaci ve vzdušném prostoru. Hormonální systém je ovšem komplikovanější a komplexnější. Je srovnatelný s centrálním místem, který řídí všechny tyto tři dopravní systémy z jednoho místa. Stejně jako trávicí soustava se i ta hormonální tvořila postupně milióny a milióny let. Proto není schopna se přizpůsobovat během několika málo stovek let dnešní skutečnosti! To lze jasně ukázat na příkladu hladiny inzulínu. Následné štěpení sacharidů, které jsou pak organismem absorbovány, určují hladinu dalších látek včetně inzulínu, který je právě tím hormonem, jenž tento proces řídí.
    
Modře vyšrafovanou linkou je znázorněno energetické hospodaření u koně se stálým přísunem potravy. Díky nepřetržitému příjmu dochází k permanentnímu vstřebávání částí potravy střevem. Z toho vyplývá relativně stejnoměrný příjem sacharidů (cukrů), a tím také rovnoměrná hodnota inzulínu. Červená linka ukazuje, co se stane s hladinou inzulínu při obvyklém způsobu krmení. Třikrát denně se v době krmení nabídne určité množství jadrného krmiva. Navíc jde většinou o krmení v lehce stravitelné formě. To znamená, že po průchodu žaludkem (1 - 4 hod) mají střeva během krátké doby k dispozici velké množství vysoce stravitelných a tím rychle vstřebatelných sacharidů. Výsledkem je vysoká hladina cukru v krvi. Kdyby v těle neexistoval řídící mechanismus, mohlo by se zdát, že to není vůbec špatné! Hodně cukru v krvi = velký výkon! To je ovšem chyba! Neboť tělo se ho snaží redukovat. Hodně cukru v krvi znamená vyšší produkci inzulínu. To zase způsobí prudké snížení hladiny cukru v krvi. Cukr nacházející se v krevním oběhu je dále zpracován i s pomocí dalších hormonů. Ve výsledku tedy hladina cukru v krvi klesá pod optimální úroveň.